neděle 27. listopadu 2016

Harrachov


Harrachov (něm. Harrachsdorf) je město a významné horské letovisko v Krkonoších. Rozkládá se pod Čertovou horou v údolí říčky Mumlavy. Administrativně spadá pod Liberecký krajokres Semily. Území města přímo sousedí s Polskem, s nímž je spojeno významnou silniční komunikací. Na místě dnešního Harrachova byla v 17. století založena ves Dörfl, která byla v 18. století přejmenována podle majitelů místního panství na HarrachovHarrachové, původně český šlechtický rod, odvozuje své jméno od místa v jižních Čechách (de Horach). Obživou místních obyvatel byla tehdy tradiční sklářská výroba, která v okolí Harrachova existuje od 14. století. Dnešní harrachovská sklárna Novosad byla založena již v roce 1712 a je druhou nejstarší sklárnou v Česku. Sklárna patřila až do roku 1946 rodu Harrachů, potom ji převzal stát, od kterého ji v roce 1993 odkoupil soukromý majitel. Harrachov v dnešních hranicích vznikl v 50. letech 20. století, kdy k němu byl připojen Nový SvětRýžoviště a (před 14. únorem1959) polské (respektive slezskéMýtiny.

Špindlerův Mlýn a Labská přehrada 4K


Špindlerův Mlýn (německy Spindlermühle) je významné turistické a lyžařské středisko v KrkonošíchMěsto Špindlerův Mlýn má přibližně 1200 obyvatel (v roce 2006 jich měl téměř 1400) a rozlohu 7690,91 ha. V centru města končí silnice II/295, na kterou navazuje horská silnice na Špindlerovu boudu.

němčině se město dříve nazývalo Spindlermühle podle rodiny Spindlerových, která vlastnila v obci mlýn. Předtím se však obec vždy jmenovala Svatý Petr (dnes část města). Jenže v žádosti o povolení stavby kostela, zaslané císaři, bylo u podpisů rovněž uvedeno – sepsáno ve Špindlerově mlýně. Žádost totiž občané sepisovali právě v tomto mlýně Špindlerů. A jelikož jsou podobné názvy obcí v německy mluvících zemích časté, došlo k omylu a zpět se vrátilo povolení ke stavbě kostela v obci Špindlerův Mlýn. Občané raději obec přejmenovali, aby mohli stavět. Zaslání nové žádosti by mohla být brána jako urážka neomylného úřadu a kostel by tu už určitě nestál.

Nejstarším dochovaným záznamem od počátků Špindlerova mlýna je z počátku 16. století, kdy několik chalup sloužilo jako útočiště horníkům pracujícím v nedalekých hutích, které zpracovávaly železnou rudu. Mezi lety 1516–1521 český král Ludvík Jagellonský povolil horníkům lhůty k placení desátků a úlevy. Těžba rud stříbra, mědi a arsenu přilákala Kryštofa z Gendorfu, který posléze získal vrchlabské panství a výrazně se zasloužil o to, aby bylo Vrchlabí roku 1533 povýšeno na horní město. O sto let později, v roce 1621 dokonce putoval do Prahy ze Svatého Petra náklad mědi a stříbra cca za 10 000 zlatých. V 17. století těžbu přerušila třicetiletá válka. Poté doly změnily majitele, kteří se snažili těžbu obnovit, avšak marně. Poslední pokusy o znovuobnovení jsou datovány na počátku 20. století.

Špindlerův Mlýn je křižovatkou turistických tras. V okolí je možné navštívit turistické chaty Špindlerovu boudu, ruinu Petrovy boudy a další. Okolí Špindlerova Mlýnu lze projít po turistických trasách přes Horní Mísečkypramen LabeSněžné jámy a Labskou boudu. Na jihovýchodě vede turistická trasa na Výrovku, nebo na Friesovy boudy a chalupu Na Rozcestí. Ze Špindlerova Mlýnu vede vcelku přímá turistická trasa na Sněžku, měří zhruba 10 kilometrů.

Horní Mísečky


Horní Mísečky (německy Ober Schüsselbauden) jsou nejvýše položená horská osada v Krkonoších. Po správní stránce spadají pod Vítkovice. Byly vystavěny na svazích Medvědína v nadmořské výšce 1000 metrů. Nachází se na sever od Vítkovic a na západ od Špindlerova MlýnaPrvní horská bouda zde byla postavena v roce 1642. V počátcích své existence zde bydleli hlavně dřevaři a horníci. V polovině 20. století se tu prováděl rudný průzkum a ještě dnes tu jsou patrné zbytky hald hlušiny. V současné době slouží objekty v Horních Mísečkách hlavně k rekreaci.

Se Špindlerovým Mlýnem spojuje osadu lanová dráha Medvědín. Na začátku Horních Míseček končí silnice II/286 z Jilemnice, na kterou navazuje Masarykova horská silnice vedoucí až na Zlaté návrší s Vrbatovou boudou. Dále zde končí trasa NS Prameny Labe. Osadou prochází také trojice cyklotras – K1A (z Dolních Míseček na Špindlerův Mlýn), K12 (ze Špindlerova Mlýna na Třídomí u Labské) a K13 (na Vrbatovou boudu). Turisté se sem mohou dostat buď červenou turistickou značkou z Medvědína na Harrachovu skálu či Pec pod Sněžkou, nebo žlutě značenou turistickou stezkou od Dolních Míseček na Vrbatovo návrší.

Štěpanice a Benecko Krkonoše


Benecko je krkonošská obec, nacházející se na Jilemnicku, v severovýchodní části okresu Semily. Je tvořena osmi částmi (Benecko, Dolní Štěpanice, Horní Štěpanice, Mrklov, Rychlov, Štěpanická Lhota, Zákoutí a Žalý). Těžiště osídlení beneckého regionu se postupem času přesunovalo podle převládajících ekonomických aktivit. Původním historickým centrem osídlení byly Horní Štěpanice - sídlo, vzniklé v podhradí hradu Štěpanice. První zmínky o něm jsou datovány rokem 1304, kdy byl hrad založen Janem z Valdštejna jako potvrzení první fáze kolonizace krajiny. Poslední archeologické nálezy ale ukazují ještě starší osídlení, potvrzující Balbínovu domněnku, že místo bylo osídleno již v roce 1254 Jindřichem z Valdštejna. Horní Štěpanice měly až do roku 1524 městský status. Hrad byl definitivně opuštěn roku 1524, dle materiálů z roku 1543 je již uváděn jako pustý.
Benecko je prvně zmiňováno roku 1628 jako Benešsko, tedy sídlo Benešovo. Dalším výkladem vzniku jména je místní legenda o poustevníkovi řádu sv. Benedikta, který sídlil poblíž Jindrovy skály, v místech, kde nyní stojí kaplička, zasvěcená ale sv. Hubertovi.
Další části obce byly osídlovány v 17.-18. století postupně (jako poslední byly osídleny Žalý a Zákoutí), osídlením podle vody. Atypické je, že ani jedna z obcí nevytvořila náves. Vsi byly spravovány jako rustikální s výjimkou Benecka, které jako jediné bylo vsí dominikální. Obyvatelstvo se zabývalo převážně zemědělstvím a ručním tkalcovstvím, v některých částech obce i domácí výrobou bižutérie. Ke zlomu došlo až s rozvojem turistiky a zimních sportů koncem 19. století (viz níže). V meziválečném období zažil region významný nárůst turistického ruchu, během kterého příliv relativně bohatých turistů přinesl hospodářský rozvoj. Ten přerušila nacistická okupace a následná poválečná násilná kolektivizace a masové znárodnění dosud prosperujících živností. Část místní podnikatelské elity (Augustin Kubát, Bohumil Rychtr) byla v rámci politických procesů odsouzena k dlouhodobým trestům odnětí svobody a propadnutí majetku. Až do konce osmdesátých let se benecký region stal střediskem odborářské rodinné rekreace, mnoho provozoven zchátralo, bylo změněno v podnikové chaty nebo zcela zaniklo. Další vlna prosperity se projevila po roce 1989 s restitucí znárodněného majetku.